Stavební spoření je účelový druh spoření, při kterém vkladatel dlouhodobě ukládá prostředky u specializované banky. V průběhu spoření může při splnění stanovených podmínek čerpat státní podporu a po jeho skončení získává nárok na úvěr ze stavebního spoření. Prostředky jsou úročeny 1-2% (dle smlouvy).

Stavební spoření spojuje v jeden celek spoření a poskytnutí účelového úvěru.

Kdysi bylo stavební spoření díky podpoře státu poměrně výhodné. Možná vděčí této pověsti za to, že uzavírání „stavebka“ se u nás stalo prakticky „rodinným zvykem“, bez ohledu na jeho reálný přínos. Více než 400 tisíc smluv za loňský rok je důkazem, že tyto zvyklosti mohou mít velmi tuhý život bez ohledu na měnící se podmínky trhu, sníženou a navíc zdaněnou státní podporu a vysokou průměrnou inflaci.

Stavební spoření je motivováno státním příspěvkem. To je také jediný důvod, proč o stavebním spoření uvažovat. Tento důvod ale není příliš silný. Zejména pokud chcete stavební spoření využívat dlouhodobě. Pamatujete na rozdíl mezi spořením a investováním?

Rodiče mnohdy chtějí svým dětem naspořit peníze „do začátku“. A jako jeden z prvních produktů, po němž sáhnou, je stavební spoření. Velmi často uzavírají stavební spoření dětem již v raném věku, mnohdy již od narození. Stát to umožňuje a již novorozeňatům s rodným číslem přidává státní příspěvek. Stavební spořitelny inzerují výnos 3 až 5,5% ročně. Tato čísla však bývají vypočtena na základě nepřesných předpokladů. Nejenže nepočítají s daní z úroků, ale ani s poplatkem za uzavření stavebního spoření a poplatky za vedení účtu. Větší část výnosu tvoří státní příspěvek. Vyplácí se jen na základě nově naspořených peněz. Úrok, který je dnes na úrovni 2 % ročně, se vyplácí z celé naspořené částky. Tudíž postupem času klesá váha státního příspěvku a tím i celá výkonnost stavebního spoření.

Jako spoření na šest let nemusí být „stavebko“ špatné, ale déle se rozhodně nevyplatí. Mnohem vhodnější je dlouhodobý investiční program.

Výhodou pro někoho může být, že spořitelny zároveň nabízejí výhodné úvěry, na které by klient jinak nemusel dosáhnout. Platí však, že většinou lidé stavební spoření vnímají jen jako snadný způsob zhodnocení svých prostředků, nikoliv jako základ pro financování budoucího bydlení. Toto spoření se však jako prostředek ke spoření na důchod nevyplatí. Lidé ale milují garance a investice „bez rizika“ a vůbec jim nevadí, že tak přicházejí o peníze a to nejen díky inflaci. Kde zůstaly garance, když stát změnil pravidla v průběhu hry, když snížil výši státní podpory a zavedl daň z úroků? Nepotrvá dlouho a opět dojde ke korekci směrem dolů. Nejenom kvůli prázdné státní kase, ale také z důvodu, že je „stavebko“ nebývale zvýhodněno oproti jiným produktům.

Pro stavební spořitelny však jde o velmi výhodný byznys. Šest let mohou disponovat prostředky klienta, který naopak se svými penězi počítat nemůže. Díky poplatkové politice stavební spořitelny většinou fakticky nenabízejí skoro žádný výnos. Naopak klientům ještě ukrajují z už tak nízké státní podpory. Bez ní by bylo spoření ztrátové i bez ohledu na inflaci. A docela pikantní je, že pokud naspoříme víc, než jsme se zavázali ve smlouvě, budeme potrestáni pokutou za tzv. přespoření.

Situace okolo stavebního spoření je dokladem nízké úrovně finanční gramotnosti a chybějícího kvalitního finančního poradenství.