Dalším velmi rozšířeným produktem je Investiční životní pojištění (IŽP), příp. Kapitálové životní pojištění (KŽP). Podívejme se na ně pohledem investora, když už se tak jmenují. I když, zelené, modré, investiční, pořád je to pojištění.

Je pojištění, u kterého je ve smlouvě garantována pojistná částka. Pojišťovna nabízí službu, kterou je vyplatit klientem určeným osobám určitou částku při určité události. Za ni požaduje úplatu, tzv. pojistné, které musí klient pravidelně platit ve sjednané výši. Jednoduše řečeno, pokud nám pojišťovna garantuje výplatu nějakých peněz, máme KŽP. Kapitálové životné pojištění se tváří jako spoření. Peníze klienta jsou většinou v dluhopisech. KŽP můžeme vzhledem k jeho zamýšlené zhodnocovací funkci, stejně jako IŽP, považovat za dlouhodobý produkt. Pro maximalizaci zhodnocení se doporučená doba trvání pojištění pohybuje od 10 let výše. Garantované zhodnocení a podíly na zisku, které pojišťovna vyplácí, pokud nějakého zisku dosáhne, bývají hlavními prodejními argumenty.

Kdysi se snad dalo mluvit o zajímavém zhodnocování kolem 3-4 %. Dnes již tento zastaralý produkt mnoho výhod neskýtá a my ho nikomu nedoporučujeme.

V zásadě se jedná o kombinaci různých typů převážně životního pojištění a pravidelné investice do podílových fondů. Produkt nabízejí pojišťovny, které si z peněz určených k investování část odeberou, a zbytek zasílají do fondů, zpravidla zřízených jejich partnerskou společností. Existují různé definice investičního životního pojištění. Jednou z nich může být tato: „IŽP je jako lít teplou vodu do Vltavy na Šumavě ve víře, že se v Praze ohřejeme.“ (Petr Fejtek)

Pojišťovnám se přesto podařilo lidem dostat do povědomí, že investiční životní pojištění je „takové lepší spoření a ještě jsem zadarmo pojištěn“. Proto má finanční poradce při jeho prodeji celkem jednoduchou práci. Je ale IŽP opravdu tak výhodné?

Kombinace dvou odlišných nástrojů, rizikového pojištění smrti (obvykle i invalidity) a investování, zajišťuje pozůstalé v případě smrti pojištěnce a samotného pojištěnce, dožije-li se konce pojištění.

Je to perfektní strategie, kterou umějí pojišťovny a někteří finanční poradci lidem pěkně vysvětlit. Málokdy ale hovoří o poplatcích, které zmizí na účtech finančních institucí. Téměř nikdy neřeknou klientovi, že se ve skutečnosti investuje jen část celkově placeného pojistného (druhá část hradí rizikovou složku). A už vůbec nepoví, že první až dva roky putuje klientem placené pojistné do jejich kapsy coby provize. Zveličují pseudo výhody, jako jsou daňové odpočty, ochrana před exekucí nebo ochrana před klientem samým, aby předčasně nevybíral. Nevysvětlí, že při vychvalovaném „daňovém odpočtu“ se částka neodečítá z vyměřené daně, jak si člověk nejčastěji myslí, ale z částky, ze které se daň teprve vypočítává. Takže představa, že zaplatím na dani z příjmu o šest tisíc méně, se zmenší na devět stovek. Navíc dnes už ani neplatí 100% krytí uložených peněz v pojišťovně před exekutory či bývalým partnerem v případě rozvodu.

Většina z nás přiznává, že nemá dostatečné finanční povědomí. Koneckonců to vyplývá i ze zmíněných průzkumů. Většina lidí si také uvědomuje, že se neorientuje v nabídce bankovních, pojistných, investičních či úvěrových produktů.

Následující příběh vám proto nemusí být neznámý.

 „Asi před pěti lety mě navštívil finanční poradce ohledně pojistek. Skoro žádná neodpovídala požadavkům doby a navrhl je změnit. Říkal jsem si fajn, budeme lépe pojištěni. Samozřejmě padla řeč i na důchod a podivil se, že mám jenom „penzijko“. Uznal jsem, že spoléhat na stát a penzijní připojištění je málo. Společně jsme vyplnili nějaký formulář a on slíbil vše analyzovat, propočítat a navrhnout investici. Po dlouhém uvažování a kalkulování mi přivezl tabulku se skvělými čísly, doprovozenou hezkým grafem a doporučil uzavřít – investiční životní pojištění. No a já mu uvěřil a tento produkt u něho sjednal. Tedy nejenom já, ale celá rodina. Tehdy mi řekl, že první 2 roky nesmím na vložené peníze sáhnout, ale po této lhůtě již můžu vybírat. Dnes vím, že ani potom bych stejně nic nevybral, neboť by v podstatě nebylo co.“

Pojišťovny posílají klientům dopisy, jak skvěle zhodnotily jejich peníze v nejrůznějších produktech životního pojištění. Často uvádějí úročení ve výši až deseti procent. Jenže tyto výnosy jsou virtuální. Klient ve skutečnosti dostane mnohem méně. Někdy se dokonce peníze i znehodnotí. Jak je to možné? Pojišťovny používají při modelování výnosů na investičním životním pojištění takzvané počáteční jednotky. Jejich součástí jsou počáteční náklady. Není to nic jiného, než provize, většinou ve výši dvou ročních plateb. Aby to vypadalo lépe, vytvoří se iluze, že peníze jsou investovány a jsou za ně nakoupeny počáteční jednotky, které klient ale nikdy neuvidí. Jsou to tedy virtuální peníze, pomocí nichž některé pojišťovny modelují klientům jejich výnosy. Pošlou výkaz, kde je uvedeno, že klient má nakoupeny jednotky například za čtyřicet tisíc korun. Přiloží graf, na němž je vidět aktuální hodnota těchto jednotek. Jenže když si člověk chce peníze vyzvednout, dozví se, že mu pojišťovna z těchto čtyřiceti tisíc vyplatí jen čtyři tisíce korun, zbytek je virtuální.

Dříve nebylo tak jednoduché investovat do podílových fondů jako dnes. Proto pojišťovny místo kapitálového životního pojištění nabídly nový produkt (IŽP), s možným podílem na výnosu z akcií. Svého času to tedy mohl být zajímavý produkt, který neměl přílišnou konkurenci, a proto se dobře prodával.

Snad jedinou výhodou IŽP, kromě úrazového pojištění, zůstávají daňové odpočty. Pokud však klient chce využít daňových odpočtů, nesmí z naspořené částky do konce pojištění nic vybírat (platí od ledna 2015). Daňové odpočty jsou sice fajn, ale není lepší vydělávat než odečítat?

Nicméně celková výhodnost IŽP je velmi pochybná. Velkou nevýhodou IŽP jsou vysoké poplatky. V podstatě „na svém“ je pojištěnec až po nějakých patnácti letech. Teprve pak začne vydělávat. Navíc se veškeré zisky ještě zdaní, naproti tomu investice přímo do podílových fondů jsou v ČR po třech letech od daní osvobozeny. Peníze se dají zhodnotit se stejným investičním rizikem mnohem lépe jinde.

IŽP je produktem pojišťoven. Stabilních a silných finančních institucí, které jsou českou veřejností chápany jako důvěryhodné firmy. Průměrný český klient často nemá důvěru k podílovým fondům. Když si má vybrat, tak většinou sáhne po nabídce pojišťoven. Ty zná z reklam a ví, že na trhu bezproblémově fungují dlouhou dobu, a proto věří, že i tento produkt je výhodný. Má pravdu. Výhodný je, ale ne pro něj. Pojišťovny využívají této důvěřivosti klientů a sice přesouvají jejich peníze do podílových fondů, ale myslí přitom hlavně na sebe.

Pokud bych přímo do podílových fondů investoval sám, nenakupuji virtuální počáteční jednotky a na konci nemám odkupné pojistné, ale nakupuji podílové listy a na konci mám opět podílové listy. Je to jednoduché. Nebo máte pocit, že když chcete své peníze zhodnotit, pojmům jako je odkupné pojistné (dříve odbytné) či virtuální počáteční jednotky rozumět nemusíte?

Pojištění a investování (spoření) nejde dohromady. Pokud existují obě složky v jednom produktu, je takřka vždy netransparentní a drahý, což ve finále vede k tomu, že máte minimální šanci reálně dosáhnout zisku. Obecně, investovat prostřednictvím pojistných produktů není rozhodně v souladu s finanční gramotností. Dnes se jedná o zastaralý produkt a investovat tímto způsobem je trestuhodné.