Dluhopis je v zásadě poměrně bezpečný finanční instrument. Emitent, tedy ten kdo dluhopis vydává, se zavazuje tomu, kdo dluhopis koupí, vyplácet úrok a na konci vrátit částku, kterou kupující při koupi dluhopisu zaplatil. Vlastně se jedná o půjčku s nárokem na odměnu. Dluhopis, někdy nazývaný obligací, tedy není nic jiného, než dlužní úpis.

Dluhopisy vydávají města, územní celky a samozřejmě vlády. Dluhopis mohou vydávat i firmy.  Už i malé firmy zjistily, že se jedná o nejlevnější a nejrychlejší cestu, jak se dostat k penězům.

Pro spoření na důchod se pro konzervativního investora běžně doporučují dluhopisové strategie. Dluhopisy obecně znamenají jistotu. Avšak pro spoření na důchod, nejsou dluhopisové investice až natolik vhodné, jak by se mohlo zdát. Reálné zhodnocení totiž může být záporné. Historie ukazuje, že v delším období, např. v horizontu dvaceti let, jsou v tomto ohledu akcie mnohem bezpečnější. V případě blížícího se důchodu, tedy řádově v letech, pořád platí dluhopisová strategie za bezpečnou investici.

Za výhodu lze u dluhopisů označit nižší výkyvy kurzu na burze než u akcií a tudíž zhodnocení s nízkým rizikem a přitom často vyšší výnos než u termínovaných vkladů. Snadnou prognózu (vím předem, kolik obdržím), pravidelný a jistý výnos (zejména u státních a komunálních dluhopisů).

Za nevýhodu lze považovat nebezpečí platební neschopnosti emitenta (Řecko), omezený výnos, negativní dopad inflace.