K dlouhodobému, efektivnímu budování majetku je potřeba investovat. A je úplně jedno, jaký cíl tím sledujeme. Pokud se chceme zabezpečit na důchod, mít z čeho financovat studia svých dětí nebo si třeba pořídit vlastní bydlení, budeme potřebovat hodně peněz. Abychom toho dosáhli, musíme část příjmu pravidelně odkládat bokem, nespotřebovat ho. Aby peníze neztrácely na hodnotě, musíme navíc docílit výnosu, který porazí inflaci. Jestli se ale peníze mají rozmnožovat, musíme dosáhnout mnohem vyššího zhodnocení, než je míra inflace. Nestačí tedy peníze spořit, musíme je poslat do práce, investovat. Ale kam? Je jasné, že spořicí produkty to nejsou. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o relativně malé měsíční částky, tak pozemky, nemovitosti nebo zlato to také nebudou. Než si na tuto otázku odpovíme, podívejme se nejdřív, co s penězi dělají banky (spořitelny).

Banka je instituce, která má jako každá jiná firma jediný cíl a tím je vydělávat peníze (svým akcionářům). Vzhledem k tomu, že obvykle stojí na lukrativních místech, jsou luxusně vybaveny a dosahují miliardových zisků, tak se jim to asi daří. Jak to dělají? Mj. půjčují peníze, poskytují úvěry. Lidem, podnikatelům, společnostem nebo třeba státu. Aby dlužníci mohli peníze vrátit a přidat navrch úrok, musí peníze někde vydělat. Lidé mají plat, firmy příjmy z podnikání, stát vybírá daně. Co je všechny spojuje, je vývoj ekonomiky a ten závisí na produktivitě práce. Nízká produktivita znamená nízký nebo nejistý plat zaměstnanců, nízký nebo nulový zisk firmy. Když se ekonomice nedaří, ani daní stát moc nevybere. Zdá se tedy, že přímá majetková účast ve firmě nabízí výrazně vyšší šance na výnos. Proč? Zkusme si položit tři otázky.

1. Existují u nás, v Evropě nebo na celém světě firmy, které s dobrými produkty dosahují vysokého zisku?
2. Budou i za 5 let podniky, které budou mít kvalitní výrobky nebo služby a budou vydělávat slušné peníze?
3. Budou i za 10, 15 či 20 let ve světě profitující firmy?

Pokud odpovíme třikrát ANO, jsme připraveni investovat. Chápeme, že toto je normální vývoj a že se na příjmech těchto společností můžeme podílet. Stačí se podívat na technologický pokrok. Od parních lokomotiv, telegrafu, prvních automobilů až po mobilní telefony, internet, televize, nové léky, cesty na jiné planety. Tempo, jakým se zvedá životní úroveň vyspělé části světa, je ohromné. Není důvod se domnívat, že ustrne. Navíc je zřejmé, že rozvojový svět se na ten vyspělý dotahuje a prostor vhodný k investování se zvětšuje. Investice do rozvojových zemí představují šanci na velmi slušný výnos. Vždyť například ekonomika Brazílie již předstihla Velkou Británii, možnosti Číny nebo Indie jsou v této oblasti prakticky neomezené. Investice do dobrých firem tak bude i nadále jednou z nejlepších možností, jak peníze zhodnotit. Třeba i do banky či spořitelny. Akorát své peníze musíme odnést do jiného patra, než jsme zvyklí.

Aby nám však podíl na zisku, kterému říkáme dividenda, firma vyplatila, musíme ji spoluvlastnit. Vlastnický podíl, kterému říkáme akcie, lze koupit na burze.

Ale co když se z nějakého důvodu nebude této firmě dařit? Řešením je koupit akcie ještě dalších společností. Tím dosáhneme toho, že výsledky ostatních firem případný výpadek dorovnají. Potíž je v tom, že akcie špičkových firem jsou drahé. Například jedna akcie Googlu stojí víc než 800 USD a třeba akcie Komerční banky přes 4 000 Kč. No a půlka akcie se na burze koupit nedá. Vlastně bychom ani nevěděli, kterou akcii koupit nebo kterou prodat, prostě nemáme potřebné informace. Přesto existuje jednoduché, desetiletími prověřené řešení a tím je podílový fond.

Do podílového fondu posílá peníze velké množství drobných i velkých investorů, a proto fond může nakoupit i velmi drahé akcie. Podílový fond je tedy jakousi bránou do světa velkých investic, na které by jinak člověk nedosáhl. Z podstaty i dle definice se jedná o prostředek kolektivního investování. Investicemi do akciového fondu kupujeme podíly v těch nejlepších světových společnostech, které se neustálým změnám na trhu úspěšně přizpůsobují kvalitou svých produktů a služeb, produktivitou, strukturou majetku, kvalitou managementu, inovacemi. Proto je velmi rozumné mít část peněz právě v těchto firmách.

Představte si podílový fond jako koš, ve kterém jsou akcie různých firem. Druh a počet akcií v něm se průběžně obměňuje. O to se stará fondový nebo také portfolio management. Za účelem nákupu nových akcií a také proto, že má fond povinnost podíly odkoupit, drží jistou hotovost. Součet těchto peněz a aktuální hodnoty akcií, tvoří majetek, objem fondu. Když tento majetek vydělíme počtem podílů, dostaneme cenu za jeden podílový list, kterou fond vypočítává a zveřejňuje denně. Prakticky to funguje tak, že pokud do fondu investujeme, nakupujeme cenné papíry, podílové listy. Kolik jich nakoupíme, záleží na výši investice a na aktuální ceně jednoho podílu.

V případě fondu akciového – reprezentuje podílový list všechny akcie, které ve fondu jsou. Souhrnu všech akcií říkáme portfolio. Stejné je to u fondů dluhopisových, kde jsou akcie nahrazeny – dluhopisy. Existují také fondy smíšené, které investují jak do akcií, tak do dluhopisů. Dále fondy střešní, kdy fond nakupuje podíly jiných fondů, a také fondy peněžního trhu, patřící k těm nejméně výnosným. Pro jejich strategii minimalizující rizika se jim říká konzervativní.

Rozložení investice do více titulů za účelem snížení rizik se říká diverzifikace. Koupit pouze jednu, dvě či pět akcií může být riskantní. Běžné podílové fondy ale mají v portfoliu desítky akcií, střešní dokonce stovky. Čím více akcií v portfoliu, tím je investice vůči výkyvům na kapitálových trzích odolnější. Pokud jsou v portfoliu také dluhopisy, míra odolnosti ještě stoupá. Na druhé straně, čím vyšší míru jistoty volíme, tím nižší výnos můžeme očekávat.

Každý z nás má k riziku jiný přístup. Většina se investování bojí. Proto má své peníze tam, kde jsou v relativním bezpečí, ale zas nic nevydělají, nezhodnocují se. Paradoxně prostřednictvím produktů jako je penzijní připojištění i v podílových fondech, ale bohužel, v silně konzervativních: ve fondech zajištěných, dluhopisových, ve fondech peněžního typu. Tedy ve fondech, které garantují nízké riziko a tím také nízký výnos. Jenomže pokud chceme své peníze alespoň trochu zhodnotit, jisté riziko podstoupit musíme. Jednoduše řečeno, riziko je cenou za výnos.

Přitom právě pravidelná investice je nejlepší ochranou proti poklesům. Tím, že peníze posíláme pravidelně, výkyvy v ceně akcií nebo v kurzech měn průměrujeme.

Historie dokládá, že investice do akciových podílových fondů je nejjednodušší, nejbezpečnější a z hlediska výnosů nejlepší metodou, jak peníze zhodnotit. Podmínkou úspěchu je dlouhodobost trvání tohoto procesu. Znamená to vydržet i v těžkých časech a peníze odkládat po dobu deseti a více let. Dokonce, v případě krize na kapitálových trzích je investice žádoucí, neboť nakoupíme za stejné peníze více akcií. Zajímavé je, že když je zboží v hypermarketu v „akci“, nahrnou se davy. Když jsou v „akci“ akcie, všichni je prodávají. Podlehnou panice, považují je za rizikové. Toto riziko však vyplývá z nevědomosti. Je dáno nízkou finanční gramotností, tím, že většina lidí nechápe fungování peněz v ekonomice. Nic na tom nemění fakt, že v případě krize lze zaparkovat již nabytý majetek v relativně bezpečném přístavu, např. v dluhopisovém fondu. To je práce dobrého finančního poradce.

Pro soukromé důchodové zabezpečení jsou akciové podílové fondy nejlepším řešením, protože se jednoznačně jedná o dlouhodobou záležitost. Pro mladší ročníky je naprosto nevyhnutné soukromě si vybudovat zdroj budoucího příjmu. Víme, že státní důchod nebude dostačující. To si uvědomuje i stát a proto vytvořil nešťastný tzv. druhý pilíř (k 1. 1. 2016 bude zrušen). Přitom by možná stačilo spustit masivní, oproti pilířům mnohem levnější osvětovou kampaň. Jde o to vyplnit mezeru mezi státním důchodem a částkou, kterou člověk ve stáří bude potřebovat. Dlouhodobá investice do podílového fondu umožňuje k datu nástupu do důchodu změnit investiční účet na rentový a nechat si rentu dle vlastního uvážení vyplácet.

Již při pouhé zmínce o fondu reaguje mnoho lidí popudlivě. Většinou proto, že ještě dnes se v médiích propírají aféry z dob kuponové privatizace a tehdejší vytunelované fondy. Neví, že tenkrát se jednalo o investiční fondy s právní subjektivitou. Tedy o firmy a ty se daly vytunelovat. Podílový fond však ze zákona nemá právní subjektivitu a tudíž nemůže ani zkrachovat, či být vytunelován. Na to také dohlíží kromě státních orgánů také depozitní banka, kam peníze investorů směřují. Majetek investorů je ze zákona oddělen jak od majetku investiční společnosti, která fond vytvořila a spravuje ho, tak od majetku depozitní banky. Je to jednoduché a bezpečné.

Přesto se lidé bojí, že o všechny peníze přijdou. Existuje sice teoretická možnost, že by investoři mohli přijít o svůj majetek, ale prakticky je to vyloučeno. Aby člověk přišel o celý kapitál, musely by všechny firmy, do nichž fond investoval, vyhlásit v tentýž den konkurs a v konkursním řízení by nesměl zůstat žádný majetek.

Jaký fond vybrat, který fond je k investici nejvhodnější? Na tuto otázku nelze paušálně odpovědět.

K odpovědi se lze dopracovat pouze v individuálním konzultačním pohovoru s nezávislým finančním poradcem. Za tím účelem je totiž nejprve nutné znát základní údaje potenciálního investora, zejména jeho investiční cíl, rizikovou toleranci, dosavadní zkušenosti s finančním trhem či zamýšlený časový horizont investice. Z toho je patrné, jak je fundovaný konzultační pohovor pro investora důležitý. Významnými faktory, k nimž poradce při výběru investičních fondů určitě přihlédne, jsou dostatečná historie managementu fondu, jestli se osvědčil i v těžkých časech, a také struktura nákladů a dostatečný objem fondu.

Protože neexistuje jediný úžasný fond, má diverzifikace podle těchto kritérií prostřednictvím více fondů a třeba i od různých fondových společností, bezesporu smysl. Důvodem je, že různé manažerské strategie se osvědčují v různých fázích vývoje trhu (diverzifikace).

Výkonnost fondu závisí hlavně na rozhodnutích jeho managementu. Proto obvykle čím větší je fondová společnost, tím lepší je i správa fondu. Nejenom, že má kvalitnější manažery, ale hlavně má lepší možnosti získat potřebné informace. Ať už je to zastoupení v příslušné krajině, regionu či nejlepší analytické metody. Proto je dobré vybírat si k investicím fondy největších investičních společností.

Velkou výhodou podílových fondů je, že investor může kdykoli se svým majetkem disponovat. Možnosti dostat se k penězům se říká likvidita. V tomto případě je velmi vysoká, protože investice ve fondu je dostupná kterýkoliv pracovní den. Fond je totiž ze zákona povinen podíly odkupovat.

Investor má k dispozici výpis ze svého majetkového účtu, v němž je uvedeno, za jakou cenu a kolik podílů získal. Zná tedy hodnotu svého majetku.

Často se lidé ptají, kdy je k investování nejvhodnější doba. Samozřejmě, když je cena akcií nízká, je dobré nakoupit jich co nejvíc. Problémem je, že nikdy nevíme, jestli cena ještě neklesne. Řešením je právě podílový fond, který nakupuje a prodává dle vlastního uvážení a tohoto dilematu nás zbavuje.

Jeden z prvních a dlouhodobě nejúspěšnějších investičních manažerů Sir John Templeton založil svůj první fond již v roce 1954. Dodnes fungující fond přináší investorům průměrný výnos ve výši 12,5 % ročně. Z původně investovaných 10 tisíc dolarů by měl dnes investor 11 milionů dolarů. V současnosti jeho společnost, Franklin Templeton Investments, spravuje přes 400 fondů a podfondů o celkovém objemu 800 miliard dolarů. Můžeme tedy předpokládat, že tento pán o investování něco věděl (v roce 2008 zemřel).

Na otázku, kdy je k investování nejvhodnější doba, Sir John Templeton odpověděl jednoduše: „Investovat je dobré v okamžiku, kdy máme peníze“.