Finanční gramotnost, aneb jak to vidíme my

Existuje množství odborných webů, které denně chrlí články o financích, burzách, kurzech měn, vývoji akcií apod. Ať už byl u jejich zrodu úmysl jakýkoli, časem se staly až moc profesionálními. Jejich šéfredaktoři, většinou analytici nebo odborní komentátoři, jsou již postiženi provozní slepotou. Předhánějí se v množství zveřejňovaných informací a nevnímají potřeby běžného občana, který nemá čas se složitě prokousávat jejich stránkami. Dále jsou tu firmy, které slibují, že formou kurzů z lidí udělají samostatné odborníky a finanční vzdělávání nabízejí za úplatu.

Nikdo z nás se finančně gramotným nenarodil. Zkuste se rozhlédnout ve svém okolí. Příbuzní, známí, kamarádi – zjistíte, že většina z nich se v této oblasti moc neorientuje, byť mají často úspěšné firmy. Tento web, resp. jeho vzdělávací část, není určena odborné, ale laické veřejnosti. Našim cílem je zvýšit finanční povědomí lidí v oblasti budování majetku. Tedy v oblasti, kde peníze lidé investují, spoří, snaží se je zhodnotit, případně se zabezpečit na stáří. V oblasti, kde bylo vzdělávání léta opomíjeno a s čím by již měli být seznamováni žáci na základních školách. Pozor, nikoli v oblasti zadlužování, úvěrů, půjček, kreditních karet apod., byť tady by to bylo také potřeba.

Stručně řečeno, naše snažení by mělo přinést odpovědi na základní otázky týkající se peněz a jejich zhodnocení. Možná na otázky, které jste si dosud nekladli, ale zaručeně tak později učiníte. Např. dnes již víme, i díky předposlednímu ministru financí, že státní důchody budou za pár let mizerné. Ty dnešní jsou oproti nim luxusní. Je vysoce pravděpodobné, že budeme odcházet do důchodu čím dál později. Možná až těsně před smrtí a v důchodu budeme pouze pár let.

Pilíře, jakkoli v dobrém úmyslu vymyšlené, situaci nezmění. Lidé, možná i díky této šokové terapii, již začínají přemýšlet o své penzi. Málokdo však přemýšlí o rentě. Přitom je v těchto pojmech zásadní rozdíl.

Neslibujeme, že z Vás uděláme odborníka. Slibujeme, že budete mít informace, které pomohou zorientovat se na trhu peněz. Dozvíte se o výhodách i nevýhodách běžných i méně obvyklých finančních produktů, jejich výnosech, jistotách, zkrátka o tom, co se s vašimi penězi děje. Pak bude stačit zdravý selský rozum a sami si vyhodnotíte, co je prospěšné a jak se svými penězi naložit. Své peníze už nikdy nenecháte zahálet, pošlete je do práce. Výsledkem bude, že se začnou rozmnožovat a přitom je budete mít pořád k dispozici a plně pod kontrolou.

Nikomu naše názory nevnucujeme. Pouze se o ně dělíme. Víme, že jimi vybočujeme z řady, ale tak to prostě vidíme a podle toho se k našim klientům i chováme. Posuďte sami.

V roce 2010 byl proveden společností STEM/MARK velký průzkum, ze kterého vyplývá, že většina Čechů nezná ani základní pojmy vztahující se k penězům a u zhodnocování svých peněz spoléhá na velice konzervativní přístupy. Ze současných statistik v bankovním a pojišťovacím sektoru vyplývá, že se to moc nezměnilo.

Zhruba 80% majetku občanů je uloženo s pevným úročením nebo s výnosy, které mají tento charakter. To je ale příliš velké procento. Proč se tak lidé chovají ke svým penězům? Nejčastěji říkají: je to bezpečné, peníze jsou kdykoli k dispozici, můžu si „to odečíst z daní“, je to jednoduché a také banka mi nic jiného nenabídla. Je tomu opravdu tak?

Než to prozkoumáme, podívejme se podrobněji na pár pojmů, kterým moc pozornosti obvykle nevěnujeme, ale které jsou pro naše peníze strašně důležité.

Inflace

Inflace je nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období. Jinými slovy lze inflaci definovat jako snížení kupní síly peněz. Změnu cenové hladiny za určité období udává míra inflace. Vypočítává se jako poměr vybraného cenového indexu na konci a na začátku období. Indexů je několik, nejpoužívanějším je index spotřebitelských cen. Účinky inflace na ekonomiku jsou různé, mohou být pozitivní i negativní.

Nechme pro tuto chvíli ekonomiku. Nás zajímají naše peníze a na ty má inflace vždy negativní dopad. Snižuje totiž jejich reálnou hodnotu. Vysoká inflace dokonce může vést k nedostatku zboží, pokud je spotřebitelé začnou hromadit z obavy, že ceny se v budoucnu zvýší. O tom by mohli vyprávět obyvatelé řady zemí. Pokud vlády nemají jinou možnost jak se dostat k penězům, začnou si je tisknout a tím vyvolají inflaci. Jejich nadměrný tisk může roztočit až tzv. hyperinflaci. To už je katastrofa. Peníze dokonce může nahradit alternativní platidlo, např. zlato nebo rovnou směnný obchod jako v prvotně pospolné společnosti nebo v Německu po 1. světové válce.

Představte si, že rohlík stojí 1 korunu, za týden už 64 korun, za další týden přes 8 tisíc, za další týden přes milion a za další již víc než sto milionů. Nesmysl, tak přesně tohle se stalo v roce 2008 v Zimbabwe. Že je to chudá, zaostalá země? Podobné to bylo v devadesátých letech v Turecku, bývalé Jugoslávii, předtím v Maďarsku, o Německu ani nemluvě. Třeba v Iránu, jedné z nejsilnějších zemí středního východu, bohaté na ropu, byla loni inflace přes 40%. Tzn., že Iránec dnes za rohlík zaplatí o 40% víc než loni.

A jak je tomu u nás? Od vzniku samostatné ČR klesla kupní síla Kč asi o 65%. Tzn., že co tenkrát stálo 350 Kč, dnes stojí 1000 Kč.

Ale např. za posledních 23 let zdražila voda stonásobně. Vedle vody v Česku prudce zdražují už řadu let i další energie. Za elektřinu dnes české domácnosti platí proti roku 2001 více než dvojnásobek, u plynu je to dokonce více než třikrát tolik. Za posledních 25 let vzrostla cena elektřiny dokonce 8x, cena tepla z ústředního vytápění vzrostla za šest let o polovinu. Přesto je míra inflace poměrně nízká. Proč? Protože koš výrobků a služeb, ze kterého se vypočítává, je velmi rozsáhlý (cca 700 položek). S nadsázkou řečeno: sice zdražily potraviny, ale zlevnily lokomotivy a tím se to vyrovnalo. Zkuste si vytvořit vlastní koš a vložit do něj to zboží a služby, které se vás týkají nejvíc (potraviny, léky, vodné, stočné, energie apod.), a budete překvapeni. Nebo možná ne. Možná inflaci berete jako fakt a dál se tím nezabýváte. Ale měli byste, protože to je skutečnost, která nás v důchodu nemile dožene.

Inflaci nepodléhají jenom peníze v hotovosti, ale vše, co se dá vyjádřit pojmem peněžní hodnota. Tedy např. spořicí, termínované účty v bankách, půjčky, směnky, dluhopisy apod. Naopak, dlouhodobě odolné vůči inflaci jsou zpravidla aktiva, která v sobě skrývají tzv. věcnou hodnotu. Těmi jsou nemovitosti, pozemky, drahé kovy, akcie apod.

Pro zajímavost, při inflaci 2 % ročně by renta 10 000 Kč měla za 30 let reálnou hodnotu asi 5 500 Kč a při inflaci 3 % p.a. asi 4 100 Kč. Průměrná roční inflace u nás je za posledních 20 let kolem 4%. Takže sumu, o které si myslíte, že s ní v důchodu vystačíte, minimálně zdvojnásobte.

Inflace není strašák, je to prostě fakt, který se nevyplácí podcenit.

Investice

Investovat znamená část svého příjmu vložit do hodnoty a tím jej přeměnit na kapitál.  Tato hodnota by neměla klesat, ale naopak růst. Investovat tedy znamená nikoliv příjem krátkodobě spotřebovat, ale mít z něho v budoucnu prospěch.

Spoření

Samozřejmě, když spoříme, také odkládáme část příjmu, kterou nemusíme nebo nechceme spotřebovat. Spoření je i pouhá akumulace peněz k pořízení něčeho, co má vyšší cenu, než si aktuálně můžeme dovolit. Rozdíl oproti investování je však velký. U spoření totiž nemůžeme předpokládat výrazné zhodnocení svých peněz. Naopak, často musíme díky inflaci počítat s jejich znehodnocením. Tuto skutečnost většina z nás nechápe nebo chápat ani nechce. Zajímavé přitom je, že si již začínáme uvědomovat potřebu na důchod se připravit a nespoléhat na stát. Bohužel si ale myslíme, že nejlepším způsobem je právě spoření a investování se až panicky bojíme. Ironií je, že aniž si to uvědomuje, většina z nás pravidelně měsíčně investuje. Akorát neví, že až bude chtít sklízet, úroda bude mizerná. O co se opírá naše tvrzení? O fakta, o reálná čísla.

Většina z nás posílá své peníze do několika málo finančních produktů, ve kterých je ale slušné zhodnocení nemožné. Jedná se o následující finanční nástroje.

  1. Bankovní produkty
  2. Dluhopisy
  3. Stavební spoření
  4. Investiční nebo kapitálové životní pojištění
  5. Důchodové pilíře řízené státem

Tyto produkty se nehodí k dlouhodobému budování majetku. Termínované vklady, státní dluhopisy, zajištěné fondy, penzijní připojištění, stavební spoření či investiční životní pojištění se tváří jako dokonalá investice. Aby ne, když ukládáme prostředky na předem stanovenou dobu, o které zaručeně v nominální hodnotně nepřijdeme a dostaneme zpět sto procent svého vkladu. No, a když to vyjde, můžeme se těšit na výnos. Je ale evidentní, že stát brzy zarazí i ty malé výhody, které ještě penzijní připojištění, stavební spoření či investiční životní pojištění mají. Státní podpora totiž kromě toho, že deformuje tržní prostředí, hlavně zatěžuje státní rozpočet.

Můžete se zeptat, co je na pevně úročených produktech nebo na těch které se jim podobají tak špatného? Vždyť je mají miliony lidí. Vlastně nic. Kdo je chce, má je mít. Pouze by měl o nich mít základní informace. Měl by předem vědět, že žádný z těchto investičních nástrojů neporazí inflaci. A když ještě odečteme daně, tak výnos je většinou nula. V lepším případě, to, co si dám bokem, to tam za 20 let najdu. Jako v prasátku. Domníváme se, že lidé posílají své peníze do těchto produktů, protože očekávají jejich zhodnocení. Ale skutečně očekávají zhodnocení nulové?

Někdo by ale řekl, je to bezpečné, něco si našetřím, tak co. Nejde ani tak o iluzi bezpečí, protože žádné není. Horší je, že sami tvrdě pracujeme, abychom peníze vydělali, a pak je v lepším případě necháme takzvaně bezpečně spát. A ani nás nenapadne, že peníze jsou taky nástrojem k vydělání peněz, dokonce často tím nejlepším. Finančně vzdělaní lidé to vědí a proto své, nebo ještě lépe cizí peníze, nenechají zahálet, ale posílají je do práce. Vydělávat, množit se. To už není o prasátku, ale například o slušném a důstojném životě ve stáří. Proto žije tolik Britů, Němců ve svých domech nebo apartmánech na pobřeží a ostrovech Španělska. Holanďané zas v důchodu rádi brázdí ve svých obytných karavanech Evropu. Přitom spousta z nich ještě není ve starobním důchodu, pouze se rozhodli jít na odpočinek, protože mohou. Mají totiž z čeho žít. Možná si vzpomenete na výrok jednoho našeho nezapomenutelného politika, že na Floridě by žít nechtěl, neboť tam jsou jenom krokodýli a důchodci. Co myslíte, postaral se o ně tak dobře stát, že mohou tito lidé žít na Floridě? Myslíte, že si žijí tak dobře z důchodu? Ne, žijí z renty. A relativně slušné renty není zas tak těžké dosáhnout. Jak na to, se dozvíte zde.

Problém je, že patříme mezi nejkonzervativnější investory. Navzdory tomu, že všechny tyto produkty nedosahují nijak oslnivého průměrného zhodnocení, na jejich popularitě to s velkou pravděpodobností asi nijak neubere. Přece jen většina Čechů má stále, asi i po zkušenostech z privatizace, velkou averzi k riziku a preferuje „jistotu“. Skoro by se chtělo říct jistotu desetinásobku.

Jistota je prostě jistota. Že stát původní garance ruší a stanoví garance nové, méně výhodné než ty původní, že mění pravidla hry uprostřed zápasu, nevadí, přece jenom máme pořád nějakou jistotu. Že hity na českém finančním trhu často garantují ztrátu, ani to nevadí. Garance je prostě naše mantra. Proto značnou část prostředků držíme na spořicích účtech a v produktech se státní podporou. Pokud již investujeme do podílových fondů, tak opět značně konzervativně. Tedy především do produktů, kde je minimalizována možnost ztráty.

Proč se tolik bojíme rizika? Protože o něm nic nevíme a ani netušíme, že riziko pramení z naší nevědomosti. Proto místo rozumu u nás vítězí „zaručené“ jistoty. Jak je vidět, i s ohledem na vlastní důchod máme jistoty rádi. Ale jistotu chudoby?

Pokračovat na bankovní produkty

Ptejte se

    Vaše jméno – stačí křestní (vyžadováno)

    Váš email (vyžadováno)

    Předmět

    Vaše zpráva

    Souhlasím se zpracováním osobních údajů dle podmínek GDPR. Podmínky – GDPR k nahlédnutí

    Facebook